Na památku 12. května 1884 ( Zur Erinnerung am 12. Mai 1884 )
Nedaleko Chmelníku, přesněji tedy pod Lotarovým vrchem, došlo 12. května 1884 k tragické lovecké události, při níž byl střelnou zbraní zasažen statkář Eduard Focke z Jílové. Na jeho památku byl na tomto místě postaven pomníček, který tu stojí až do dnešních dnů.
V době výstřelu se v bezprostřední blízkosti místa neštěstí nacházeli bratři Anton a Wenzel Winklerovi, kteří lovili v revíru Schönborn (Krásný Studenec). Právě tato skutečnost vedla vyšetřující orgány k podezření, že smrtelný výstřel mohl pocházet z jejich zbraní. Ke zranění došlo přibližně kolem 20. hodiny. Eduard Focke svým zraněním podlehl až po čtyřech dnech.
Zatímco Wenzel Winkler vystupoval pouze v roli svědka, hlavní podezření od počátku směřovalo na jeho bratra Antona Winklera, obchodníka z Podmokel (Bodenbachu). Ten byl po incidentu silně otřesen a opakovaně prohlašoval, že by udělal cokoli, aby k tragédii nikdy nedošlo.
Vyšetřování vedla soudní komise. Předběžné soudní řízení bylo nejprve přerušeno a později znovu obnoveno. Celý případ se tak táhl téměř jeden rok a skončil teprve 9. dne příslušného měsíce roku 1885. Bylo zjištěno, že zazněl pouze jediný výstřel.
Hlavní líčení s Antonem Winklerem proběhlo před čtyřčlenným senátem okresního soudu a trvalo jeden a půl dne. Předsedou senátu byl okresní soudce Wildner, dalšími členy byli soudci Eifler a Hájek a adjunkt okresního soudu Weinert.
Anton Winkler, byl obžalován z trestného činu ohrožení bezpečnosti života. Vinu po celou dobu řízení popíral a tvrdil, že smrtící výstřel nevypálil. Jeho obhajobu vedl advokát Dr. Weil z Ústí nad Labem. Poškozenou stranu, rodinu Eduarda Fockeho, zastupoval Dr. Jakob Schiller.
Soud vyslechl nejméně 19 svědků, mezi nimi dva soudní znalce a dva lesníky. Na obhajobu obžalovaného vypovídali mimo jiné starosta Schönbornu Wenzel Pantsch, nájemce honitby Ignaz Dörre, vrchní lesník Höhne, lesní asistent Gebauer a také bratr obžalovaného Wenzel Winkler.
Většina ostatních svědků však vypovídala v neprospěch Antona Winklera. Klíčovou roli sehrála výpověď velitele četnické stanice z Jílové, který pod přísahou uvedl, že se mu obžalovaný přiznal k výstřelu v kritickém čase a místě.
Rozsudek
Na základě svědeckých výpovědí a dalších nepřímých důkazů byl Anton Winkler uznán vinným, a to navzdory obhajobě, která usilovala o jeho zproštění. Soud mu uložil trest odnětí svobody v délce dvou měsíců.
Součástí rozsudku byla také povinnost nahradit rodině zemřelého způsobenou škodu. Anton Winkler musel uhradit: 32 zlatých za lékařské ošetření, 100 zlatých za pohřební výlohy, 47 zlatých za náklady právního zastoupení, 200 zlatých vdově jako odškodné a 350 zlatých každému ze čtyř dětí. Celková částka činila 1 579 zlatých.
Další nároky ve výši 300 zlatých pro vdovu a 150 zlatých pro každé dítě měly být řešeny samostatně v občanskoprávním řízení.
Případ lovecké nehody pod Lotarovým vrchem patří k událostem, které ilustrují složitost soudního rozhodování v případech nepřímých důkazů. Přestože nebyl k dispozici přímý důkaz v podobě svědectví očitého svědka výstřelu, soud shledal shromážděné indicie jako dostatečné k odsouzení obžalovaného.
“Na památku 12. května 1884”
