Kde dříve vládla svoboda ducha, dnes vítězí vandalismus.
Je nám z toho upřímně úzko a cítíme obrovské zklamání. Před čtrnácti dny jsme ve Freidenkerheimu s radostí a nadšením instalovali nový sloupek naučné stezky.
Měl sloužit všem – k zastavení, k poučení a k radosti z procházky přírodou. Stačilo ale necelých čtrnáct dní, aby se našel někdo, komu tato snaha překážela, nebo ji prostě jen nechtěl dopřát ostatním. Sloupek je pryč. Demontovaný a odcizený.
Vůbec nám nejde o hodnotu sloupku. Nebyl drahý, nebyl ze zlata a jeho ztráta nás finančně nezruinuje. Jde nám o princip. Všechno, co kolem naučné stezky děláme, financujeme z vlastních kapes a realizujeme ve svém volném čase. Nejsou za tím žádné dotace, projekty ani velké rozpočty. Je za tím jen naše osobní chuť oživit zajímavá místa a informovat veřejnost o historii míst, kde žijeme. Každý prvek stezky je výsledkem naší přímé investice a práce našich rukou.
O to víc nás mrzí ten neuvěřitelný paradox. Stalo se to právě na místě, kde dříve působili volnomyšlenkáři – lidé, jejichž filozofie byla postavena na svobodě, vzájemném respektu a rozvoji lidského vědění. Místo toho, aby někdo v duchu tohoto místa naši snahu podpořil nebo ji aspoň nechal sloužit ostatním, způsobil přesný opak této filozofie. Slepá destrukce a sobectví zvítězily nad úctou k myšlence a k tradici, kterou se snažíme připomínat.
Stojíme teď před prázdným místem a klademe si otázku: Co dál?
Má smysl investovat další peníze, čas a úsilí do něčeho, co může za pár dní skončit úplně stejně?
Máme v tomhle světě ještě zkoušet tvořit věci pro radost všech, nebo se raději stáhnout do ústraní a nechat prostor vandalismu a lhostejnosti? Nechceme se nechat zlomit jednou špatnou zkušeností, ale ta pachuť zmaru je v tuto chvíli silná. Momentálně zvažujeme, jak s nastalou situací naložit.
Budeme rádi za vaše názory. Jak byste se k tomu postavili vy?
Máme zatnout zuby a zkusit to znovu, nebo je to boj s větrnými mlýny?
Pokud by se v dotyčném náhodou pohlo svědomí a sloupek se (třeba i anonymně) vrátil na své místo, budeme rádi. Chceme jen, aby stezka byla zase kompletní a sloužila svému účelu – tedy rozvíjení ducha, nikoliv jeho ničení.
