WILSDORF (Vilsnice)
Stará ves (připomíná se k r. 1454), která se rozložila v příhodné a úrodné poloze při labském břehu. Vetší význam získalo zdejší ovocnářství a stavitelství člunů. Vilsnickému rychtářovi podléhali také obyvatelé sousedních Malšovic, Chrochvic, Želenic a Rozběles. V roce 1804 zničil prakticky celou vesnici požár, který vypukl v kovárně. Domy byly záhy obnoveny, ale s výstavbou železnice z Prahy do Drážďan došlo k přeložení některých stavení. Od poslední čtvrtiny 19. století vzniklo ve Vilsnici několik drobnějších průmyslových podniků. Když v obci začaly bydlet i rodiny dělníků, zaměstnaných v továrnách v Podmoklech či Boleticích (s těmi spojoval Vilsnici přívoz), stoupl počet obyvatel více než trojnásobně a počet domů se zdvojnásobil (v období 1869 – 1910). Agrární vesnice získala funkci příměstského sídlištního střediska, současné ale také – díky poloze mezi řekou a výletnicky oblíbeným vrchem Chmelníkem – význam letoviska, zejména po otevření zastávky osobních parníků (1909). K oblibě Vilsnice přispělo později i koupaliště, zřízené na Labi. Na návsi se dochovala socha sv. Floriána (1748), vedle níž stál pomník obětem první světové války (1927). Dlouho byla jedinou vilsnickou osadou Chmelnice; v roce 1850 se staly součástí obce také Chrochvice a Malšovice, které se časem osamostatnily. Nakonec byla Vilsnice roku 1968 připojena k Děčínu.
SELDNITZ (Želenice)
Malá středověká osada, původně snad hospodářský dvůr k děčínskému hradu. Někdy na přelomu 14. a 15. století zde vzniklo panské sídlo – tvrz. Její pozůstatky (zbytky valu a kruhového vodního příkopu) se dochovaly při jižním okraji lesního parku Bažantnice. Prvním známým držitelem želenické tvrze byl roku 1401 Jan Viduna ze Skorotic, hejtman děčínského hradu a služebník pánů z Vartenberka. Od třicátých let 15. století do počátku 16. století patřil majetek Jordanovi z Haugvic řečenému Ptáček a jeho potomkům Ptachům z Haugvic. Později tvrz střídala majitele a nakonec se stala součásti děčínského panství. Bünauští zde zřídili koncem 16. století malý dvůr zvaný Huba. Tvrz i dvůr zanikly, když zde Thunové založili v roce 1707 bažantí oboru a vystavěli novou lesovnu. Obora byla po roce 1931 přeměněna v park, ve kterém město později vybudovalo letní kino. Bažantnice“ (1958). V dolní části vsi, podél železniční trati a směrem k Rozbělesům, začala vznikat v šedesátých letech 19. století průmyslová a brzy i dopravní zástavba (drážní těleso a technická základna Duchcovsko – podmokelské dráhy). Město Podmokly sem umístilo plynárnu (1872) a později areál městských jatek (1902). Výraznější výstavba nových domů byla zahájena až po definitivním začlenění Želenic do svazku obce Podmokly roku 1882 (v r. 1850 se sice staly součástí Podmokel, ale kolem roku 1860 se opětovné připojily k Vilsnici, k níž ve starší době patřily). Podle plánu z roku 1899 byl částečné zastavěn prostor východně od Želenické ulice. Někdejší ves se měnila v dělnickou čtvrť. Odkoupením selské půdy v r.1910 získalo město asi 100 stavebních parcel, kde vyrostly Nové Želenice (nyní ulice Bílinská, Žatecká, Lounská, Krásnostudenecká a Novoměstská) s kolonií domů pro české obyvatelstvo.
KROCHWITZ (Chrochvice)
Bývalá samostatná obec, která patří k nejstarším středověkým vsím v okolí Děčína. V průběhu staletí zůstávala malou vesnicí. Od roku 1850 představovaly Chrochvice součást obce Vilsnice, od níž se osamostatnily v roce 1904. Roku 1923 byly připojeny k městu Podmokly. Ve správním vývoji se odrazily pronikavé změny, které přinesla doba na přelomu 19. a 20. století, kdy se Chrochvice rozrostly stavebně i populačně, neboť se staly sídlištním střediskem pro rodiny dělníků podmokelských továren. Přiliv nových pracovních sil a rychlý populační přírůstek zvýšily mezi lety 1890 – 1910 počet obyvatelstva téměř na desetinásobek. Novou uliční zástavbou, která pokračovala ve dvacátých a třicátých letech (po integraci k Podmoklům), získaly Chrochvice městský charakter. Dělnický dům, významné společenské středisko, byl postaven v roce 1909 (A. Putz , W.Weber), pomník obětem první světové války roku 1925 (stržen kolem roku 1979). Na soukromém pozemku se dochovala pískovcová socha sv. Josefa, lidová práce z roku 1734.
MALSCHWITZ (Malšovice)
Malšovice byly od pradávna sídlištěm zemědělského lidu. První zmínky o nich se objevují v dochovaných pramenech již v roce 1515 v souvislosti s prodejem děčínského panství, jenž se uskutečnil mezi Mikulášem Trčkou z Lípy a nabyvateli – pány ze Salhausenu. Malšovice, které měly 13 selských usedlostí, však byly součástí děčínského panství již za Vartenberků, a tudíž s ním prodělaly všechny vlastnické změny, (Vartenberkové, Mikuláš Trčka z Lípy, Salhausenové, rytíři z Bünau, Thun-Hohensteinové).
Malšovice patřívaly rychtou k Vilsnici. V roce 1849 utvořily samostatnou katastrální obec, která ve správním ohledu tvořila součást obce Vilsnice. Od této se oddělily až v roce 1911 a od té doby až do roku 1945 zde byl obecní úřad. Koncem 17. Století měly Malšovice 144 obyvatel, v roce 1879 už 200 obyvatel, roku 1910 jich zde žilo již 350. V roce 1779 tu stálo 22 domů, sto let později 27. Zůstaly vždy zemědělskou obcí, průmysl tu nikdy žádný nebyl. Obec byla soběstačná v několika základních živnostech, např. v roce 1934 tu byly dva hostince, obchod se smíšeným zbožím, dva obuvníci, kovář, truhlář, několik drobných obchodníků se zemědělskými produkty a trafika. Podle výsledků sčítání z roku 1939 měla obec rozlohu 327 ha, 60 domů s 335 obyvateli. Pouze dva z nich však byli Češi, ostatní tvořili příslušníci německého národa. Ti byli po roce 1945 odsunuti a v následujícím roce byla obec stejně jako ostatní pohraniční oblasti postupně osídlena českými lidmi.
SCHÖNBORN (Krásný Studenec)
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352. V době gotiky (rok 1363) byly také položeny základy kostela svatého Michaela. Jeho konečná barokní podoba a zařízení pocházely ze 18. století (rok 1712). Roku 1966 byl kostel zbořen z nařízení úřadů.
Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 815 obyvatel (z toho 386 mužů), z nichž bylo šest Čechoslováků, 800 Němců a devět cizinců. Kromě devatenácti evangelíků, čtyři příslušníků nezjišťovaných církví a tří lidí bez vyznání byli římskými katolíky. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 901 obyvatel: čtrnáct Čechoslováků, 878 Němců a devět cizinců. Dva lidé se hlásili k nezjišťovaným církvím, 21 bylo evangelíky, 105 bez vyznání a většina 773 lidí patřila k římskokatolické církvi.
STAHOVÁNÍ A ŠÍŘENÍ OBRÁZKŮ BEZ SOUHLASU AUTORA JE ZAKÁZÁNO!
POVOLENO JE POUZE SDÍLENÍ CELÝCH ČLÁNKŮ.
DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.
Pokud máte nějaké další fotografie, pohlednice, připomínky či doplňující informace k historickým faktům, neváhejte se ozvat. Rádi je doplníme a zveřejníme.
Kontakt : info@chmelnik.cz
