ROZKLIKNĚTE MAPU – “zde se nacházíte”
HNUTÍ VOLNOMYŠLENKÁŘŮ
Obecně tento termín označuje člověka, který se v otázce náboženských záležitostí chce nechat vést pouze vlastním rozumem. Propaguje vědecký přístup a svobodu individuálního myšlení bez omezení náboženskými nebo společenskými normami. Toto hnutí má historické kořeny v osvícenském období, které zdůrazňovalo rozum, svobodu a odmítání pověr. Volnomyšlenkářská hnutí bývají často spojována s usilováním o oddělení církve od státu, podporou občanských svobod a rozvojem racionalismu.
V Čechách se volnomyšlenkářské hnutí prosadilo už v letech 1883-1886. V Podmoklech byla roce 1910 též založena místní skupina volnomyšlenkářů. Sdružení bylo součástí “Spolku volnomyšlenkářů pro Čechy” založeného roku 1906 v Jablonci nad Nisou. Místní skupina v Podmoklech čítala na 80 členů.
V listopadu 1914 bylo Freidenkerbund (sdružení volnomyšlenkářů) rozpuštěno a místní skupina Podmokly musela na úřední příkaz ukončit svou činnost. Po válce se 7. března 1919 v městském divadle v Podmoklech uskutečnila propagandistická schůzka, na níž pražský univerzitní profesor Dr. Raudnih přednesl živý projev za účasti tehdejšího starosty Adolfa Reignera. To okamžitě vyústilo ve znovuustavení místního sdružení Podmokly s 254 členy. Podle zprávy řídícího obvodu, ke které bylo místní sdružení Podmokly přiděleno, činila členská základna k 31. prosinci 1928 již 2508 členů ve 47 místních skupinách.
V té době byli členy podmokelské skupiny také lidé ze Starého města, Želenic, Rozběles, Oldřichova a Popovic. Brzy poté však vznikly nezávislé volnomyšlenkářské skupiny ve všech částech města.
Skupina Podmokly měla 220 členů, Chrochvice 135, Želenice 114, Rozbělesy 40 a Popovice 25 členů. Počet lidí bez vyznání se v Podmoklech pohyboval kolem 3000.
Od roku 1923 byly Podmokly sídlem ústřední federace volnomyšlenkářů v republice. Vycházely zde ústřední kalendáře, tiskopisy a brožury “Volná myšlenka”(Freier Gedanke) v nákladu 12000 výtisků jednou za 14 dní. Hlavní představitelé monistického vidění světa byli např. Dr. A. Specht , Dr. E. Haeckel nebo Putmann-Gotha a další. Tito muži byli též v kontaktu s podmokelským fabrikantem Josefem Umlauftem.
(rok 1914)
(rok 1937)
DOMOV VOLNOMYŠLENKÁŘŮ
(FREIDENKERHEIM)
Historie Freidenkerheimu se začala psát 13.10. 1903, kdy pětašedesátiletý fabrikant Josef Umlauft zakoupil několik pozemků v Chmelnici.
14.9. 1904 staví první dřevěný dům č.p. 25, který sloužil jako letní vila (Sommer Villa). Patřil k ní i bazén a zahradní domek. Vilka zanikla (byla kompletně rozebrána) koncem padesátých let dvacátého století a zbytky základů a torzo malého sklepení pod vilou jsou ještě dodnes patrné.
Roku 1908 postavil Umlauft druhý dům s č.p. 33, který nechal zapsat 23.11.1908 jako dům pro zahradníky. Patří k němu i zahrada s původními plotovými sloupky. Domek je dnes v soukromém vlastnictví. 13. září 1950 byl dle rozhodnutí Národního pozemkového fondu dům č.p. 33 přidělen manželům Marii a Václavu Kvízovým. Ti žili v domě jen pár let a od nich jej v roce 1956 koupila rodina Vilímků. Dnes zde žijí manželé Habrmanovi – (dcera z rodiny Vilímků s manželem).
Podnikavý továrník Umlauft si 12.10.1909 nechává postavit třetí dům č.p. 26, který je veden jako služebný a hospodářský statek. Roku 1912 k němu byla ještě přistavena stodola. Ve statku žila část “služebnictva” a v hospodářských budovách byli ustájeni koně, krávy a drobná hospodářská zvířata. 15. prosince 1947 byl dle rozhodnutí Národního pozemkového fondu dům č.p. 26 přidělen manželům Marii a Jaroslavu Spilkovým. Ti v domě žili až do roku 1996, kdy od nich dům kupuje kamnář Jaroslav Čuchta s Markétou Harudovou, kteří zde žijí dodnes.)
V areálu rezidence Freidenkerheim byla i socha císaře Josefa, kterou zde nechal vybudovat Josef Umlauft na počátku dvacátého století.
Součástí Freidenkerheimu, v rozlehlé zahradě se stovkami ovocných stromů, bylo i mauzoleum, vedle něhož stávaly busty předních představitelů volnomyšlenkářského hnutí Dr. Augusta Spechta a Dr. Ernsta Haeckela. Také cesty nesly jména učenců. V době největšího rozmachu se tu scházeli především duchovní přátelé filozoficky zaměřeného Umlaufta, kde společně šířili “Svobodné myšlení” prostřednictvím meditací, přednášek, rozprav a distribucí tištěných materiálů.
Freidenkerheim pod taktovkou továrníka Umlaufta fungoval až do roku 1925, kdy 2.března kupuje nemovitosti Franz Brand, účetní z Bodenbachu. Rok poté budovu č.p. 26 přestavěl s manželkou Filomenou na rodinný dům. V té době jim onemocněla dcera na tuberkulózu a proto ji Brand chtěl poskytnout prostor na čerstvém vzduchu v letní vile. Zde se několik let léčila, ale zanedlouho se její stav zhoršil a odjela na léčení do Švýcarského Davosu. Nakonec ji však nemoc přemohla a zemřela. Brand v rezidenci žil se svou rodinou ještě spoustu let. Zemřel krátce po druhé světové válce a jeho nemovitosti byly dle rozhodnutí Národního pozemkového fondu přiděleny soukromým vlastníkům (viz výše).
V domě po Brandových č.p. 26 byly nalezeny účetní materiály, obrazy, nábytek, knihy pro děti a rodinné fotoalbum, které obsahovalo převážně fotky z dovolených, několik málo fotek z jejich domova v Chmelnici, pár fotek z povodní z roku 1932 na Labi a fotografie z léčení jejich dcery ve Švýcarsku.
Zbytky areálu : torso mausolea a teras objevíte na zalesněném vršku nad děčínskou částí Chmelnice.
Tato část bývalé rezidence je volně přístupná. K areálu můžete vystoupat z Chrochvic nebo z Vilsnice.
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2025)
(foto 2023)
(foto 2023)
Video zachycující zimní krajinu na Freidenkerheimu (leden 2026)
JOSEF UMLAUFT
fabrikant z Bodenbachu
(zakladatel Freidenkerheimu)
Josef Umlauft se narodil 29. října 1838 v Tisé č.p. 147 jako druhý syn chalupníka a tkalce Floriana Umlaufta a Marie Anny Tampe.
Navštěvoval základní školu v Tisé, ve které nejdůležitější roli hrála výuka náboženství. Toto učení mu ale nebylo příliš blízké a s přibývajícím věkem a pozdějšími životními zkušenostmi se stále víc projevovalo jeho svobodomyslné myšlení. Proto se v pozdějším věku stal průkopníkem volnomyšlenkářského hnutí v severních Čechách.
Jako třináctiletý chlapec pomáhal svým rodičům v domácím tkalcovství. Do rodinného rozpočtu přispíval i jako dělník na budované státní dráze a také v továrně na výrobu šunky v Türmiz.
V roce 1853, když mu bylo 15 let, započal kariéru pokrývače-obkladače v Sasku jako učeň u mistra Ritschela, původem německého Čecha. Po tříletém působení, plném útrap všeho druhu, nastoupil jako pokrývačský pomocník k mistru Seemannovi v Předním Pomořansku. Tam měl možnost do hloubky poznat obor břidlicových střech, který byl v té době v Německu na vysoké úrovni.
V roce 1859 nastoupil jako 21letý vojenskou službu a byl povolán k místnímu pěšímu pluku č. 42 . V lednu 1863 se zúčastnil potlačení povstání v Polsku a po porážce povstalců zůstal v aktivní vojenské službě v Krakově. V dubnu 1865 požádal Josef Umlauft o propuštění z vojenské služby. V Lauenburgu našel zaměstnání u krajana pokrývače Hiebsche. Zde se důkladně seznámil s výrobou střešní lepenky, která byla tehdy v plenkách. Každou volnou chvilku využíval k dalšímu vzdělávání.
Při návštěvě města Danzig si všiml, že se odtud vyváželo velké množství střešní lepenky do Ruska. Tato skutečnost ho vedla k rozhodnutí Rusko navštívit. Po domluvě s Josefem Walterem, spolužákem z Tisé, v dubnu 1866 společně odcestovali do Petrohradu. Zde však pro své nápady nenašli pochopení a tak přesunuli pole působnosti do Rigy, kde se jim po velmi krátké době podařilo založit první ruskou továrnu na střešní lepenku. Ale jejich nadšení z prvního velkého úspěchu netrvalo dlouho. Téhož roku vypukla prusko-rakouská válka a Josef Umlauft narukoval do armády. V červnu 1866 byl zraněn, zajat a odvezen do Spandau. Po uzavření míru byl převelen a propuštěn z vojenské jednotky.
Všechny těžce vydělané peníze se však staly obětí války. Josef Umlauft byl nyní zcela bez peněz. Aby v nadcházejícím jaru sehnal peníze na plánované cesty, rozhodl se nastoupit do práce v uhelném dolu a zde se mu opravdu podařilo potřebné finance našetřit. Na pozvání Josefa Waltera, přítele a spoluzakladatele továrny na střešní krytiny v Rize, odcestoval Josef Umlauft v dubnu 1867 znovu do Ruska. Rižská továrna na výrobu střešní lepenky zpočátku nebyla moc úspěšná a zejména v zimě byla společnost nucena věnovat se jiným oborům podnikání. Aby našli práci pro jejich továrnu, brali všechno.
Při jedné obchodní cestě do Revalu a Dorpatu dostal Josef Umlauft příležitost zahájit první větší pokrývačské práce. Týkalo se to zastřešení hradu postaveného baronem Stridem. Umlauft informoval svého přítele Waltera, že tuto práci přebírá a zároveň vyjádřil úmysl se v Dorpatu osamostatnit. Tuto velkou práci tedy začal zcela sám v polovině května a s nadlidským úsilím ji dokončil na začátku listopadu. Pracovat začínal brzy za svítání ve 4 hodiny a končil pozdě večer v 9 hodin. Tehdy vydělal prvních 500 rublů
Roky 1867 a 1868 strávil v Polsku a nakonec se jako nezávislý mistr usadil v Krakově. I když byl dost zaneprázdněn, opustil Polsko a odcestoval přes Varšavu do rodného města Tisá, aby tam jako každý rok přezimoval. Od této chvíle nastal v jeho podnikání zlom. Ve dnech 19. a 20. prosince 1868 zasáhla naši vlast obrovská bouře, které padly za oběť střechy mnoha domů, včetně budov na dostavované severozápadní železniční trati. Restaurátorskými pracemi pověřený inženýr se obrátil na vůdce pokrývačské komunity Büschnera, aby doporučil nějaké schopné a výkonné pokrývače. Na základě dosavadních zkušeností převzal Josef Umlauft obnovu střech všech drážních budov. Přijal své první pomocníky (bratry Vinzenze a Karla Rotsche a Karla Hiebsche) a 22. prosince začali pracovat. Tehdy si uvědomil, že i zde se nabízí možnost najít si práci.
V roce 1869 se Umlauft usadil v Podmoklech jako samostatný pokrývač a začal s výrobou střešní lepenky. Ve Vilsnici, v malé sušárně ovoce, která byla majetkem jeho starého přítele Hiebsche, zahájil výrobu. Svou první střešní lepenku vyráběl vlastníma rukama. Často ji musel v noci vyrobit a po krátkém odpočinku ji druhý den dát někde na střechu.
Umlauftova bezpříkladná dřina, inspirující smysl pro povinnost a horlivá vůle způsobily, že po pouhém roce provozování tohoto malého podniku bylo možné přemístit a rozšířit výrobní závod z Vilsnice do Podmokel-Želenic. V roce 1869 byl položen základní kámen továrny na střešní lepenku v ulici Schlachthofstrasse (dnešní ulice Dělnická v místě parkoviště autobusů dopravního podniku Děčín).
Továrna samozřejmě za více než padesát let své existence prošla mnoha změnami. Kromě asfaltových lepenek na střechy a izolačních lepenek pro izolace základového zdiva dodávaných pod ochrannými známkami Jucobit a Konnum firma vyráběla také střešní nátěry a kity, impregnační a protikorozní laky, postřiky proti škůdcům Jucosol a také asfaltové směsi pro potahování vozovek. Zvláštní oddělení továrny produkovalo cementové stavební prvky (schodnice, sloupky, roury apod.), sádrové a sádrokartonové stropní a podlahové desky a také azbestocementovou střešní krytinu Eternit.
V roce 1895 (přesně 11. května) továrna zcela vyhořela a to včetně zásob. Při požáru nebyl naštěstí nikdo zraněn. Vzápětí byla ihned znovu obnovena. Společnost neustále procházela nejrůznějším rozšiřováním a inovacemi. V roce 1891 se ke starému Umlauftovi přidal jeho synovec (a zároveň jmenovec) Josef Umlauft, který se ihned osvědčil jako mimořádně aktivní zaměstnanec. K podniku se později připojil i jeho bratr Otto.
Pozn.:
V roce 1905 se stal Josef Umlauft mladší starostou Bodenbachu (Podmokel). Ve funkci byl ale pouze jeden rok.
Hned v následujícím roce (1907) oba Umlauftovi synovci Josef a Otto společnost opustili a založili si v roce 1908 vlastní konkurenční podnik pod názvem Gebrüder Umlauft (bratři Umlauftové).
Firma sídlila v Podmoklech, kde však již pro svou továrnu nenašla vhodný pozemek.
Bratři Umlauftové proto své výrobní objekty postavili na pomezí katastrálních obcí Choratice a Dobkovice poblíž tamního nádraží.
Podnik se zpočátku zabýval pouze výrobou cementových výrobků, ale od roku 1911 začal i s výrobou střešní lepenky.
Společnost zaměstnávala něco přes 30 lidí. Tyto dvě továrny mezi sebou tedy vstoupily do ostré konkurence.
V roce 1914, ještě před vypuknutím války, byl podnik samotným zakladatelem přeměněn na společnost s ručením omezeným (Jos. Umlauft & Co.), do níž kromě členů rodiny byli také přijati jako partneři dva nejstarší funkcionáři společnosti (Josef Mattausch a Emil Aftler) jako uznání za jejich loajální a dlouhodobou spolupráci. Při této transformaci se firma rozrostla o prstencovou parní cihelnu, továrnu na kebracholit a cementářské zboží
Společnost byla schopna prokázat svou velikost a výkonnost zejména v těžkých dobách první světové války. V roce 1918 podnik zaměstnával 19 státních úředníků a 218 zaměstnanců a dělníků. Josef Umlauft byl i přes svůj vysoký věk vynikajícím manažerem, jak v technické, tak i administrativní oblasti a aktivně spolupracoval se svým zetěm (tehdy už ředitelem Karlem Neumannem) a jednateli společnosti (Josef Mattausch a Emil Astler).
Jakožto prostý pokrývač se Umlauft nikdy necítil dobře, když mu bylo přezdíváno výrobce a velký průmyslník. Stále usiloval o hledání nových cest pro pokrývačské řemeslo a razil cestu těm stávajícím. Vždy se živě zajímal o toto odvětví a již v roce 1911 pro tento účel založil specializovaný časopis “Der Dachdecker”, jehož byl redaktorem po velmi dlouhou dobu.
Přestože se kromě blaha své rodiny věnoval řemeslu a firmě, zbyl mu i nějaký čas, aby se účastnil veřejného života. 24 let byl členem zastupitelstva města Podmokly a 18 let členem okresního zastupitelstva Děčín.
Jako radní města Podmokly vedl devět let stavební úsek a živě se zajímal o růst Podmokel. Sám postavil mnoho domů v Podmoklech a okolí.
Provozoval také jeden z prvních velkých hostinců ve městě, „Hotel Umlauft“, později známý jako „Hotel Forstner“. Hotel stával v ulici Kaiser Franz Josef Strasse.
Ve 40. letech 20. století zde byl postaven nový dům dle plánů architekta Josefa Zasche.
Jako zastupiteli, věnujícímu se veřejné službě, bylo jeho cílem propagovat komunitu prostřednictvím filantropického myšlení a obchodního ducha. Jeho charitativní činnost mu vynesla obdiv každého, kdo s ním kdy přišel do styku. Díky svým úspěchům v mnoha různých směrech se stal čestným členem mnoha klubů. Byl také ochráncem svazu veteránů Podmokly a spolku bojovníků Chrochvic. Ještě za svého života věnoval knihovně v Chrochvicích svou vlastní knihovnu, která obsahovala několik set svazků.
Josef Umlauft byl myslitel a hledač pravdy a toto snažení ho přivedlo i k živé korespondenci a osobnímu kontaktu s muži, jejichž jména jsou ve vzdělaném světě dobře známá.
Hlavními představiteli tohoto monistického vidění světa byli např. Dr. Ernst Haeckel a Dr. August Specht nebo Putmann-Gotha a další.
Když se na počátku 90. let 20. století v Čechách prosadilo přírodní léčivé hnutí, stal se Josef Umlauft jeho zaníceným příznivcem a podporoval jej, kde jen mohl. Vzhledem k jeho lásce k přírodě, přírodnímu léčení a životu to bylo zcela přirozené. Dlouhá léta se zdržoval masa i alkoholu. Stal se také věrným přítelem homeopatika Moritze Schnitzera z Varnsdorfu, který byl známý v celých severních Čechách. Mezi pedagogy si Josef Umlauft oblíbil zejména prof. Dr. Ewald Haufe s jeho teorií přirozené výchovy. Přál si především vytvoření jednotných škol pro vysoké i nižší vzdělání a rovněž pro chudé i bohaté bez rozdílu.
Josef Franz Umlauft
Dne 7. listopadu 1913 ve věku 33 let zemřel jeho jediný syn Josef Franz Umlauft.
Theresia Umlauft
Dne 18. srpna 1920 ve věku 72 let zemřela jeho manželka Theresia, rozená Walterová, s níž byl ženatý od 18. května 1869. Po její smrti se Umlauft stáhl z podnikání i z veřejného života.
Anna Rotsch
Dne 26. září 1924 zemřela jeho dcera Anna Rotsch (za svobodna Umlauft), která byla provdána za majora Josefa Rotsche.
Ottilie Neumann
Na sklonku svého života Josef Umlauft onemocněl rakovinou žaludku a poslední měsíce svého života prožil v domě svého zetě, věrně opečováván svou dcerou Ottilií, provdanou Neumannovou.
Josef Umlauft zemřel 15.7.1926 (v 88 letech) v 9 hodin večer.
Na své výslovné přání byl v tichosti pohřben v rodinné kryptě na hřbitově v Rozbělesích.
tzv “vichrovka” sloužila k upevnění střešní krytiny.
– dnes Dopravní podnik Děčín a.s.
(fabrika Jos. Umlauft Co.)
STAHOVÁNÍ A ŠÍŘENÍ OBRÁZKŮ BEZ SOUHLASU AUTORA JE ZAKÁZÁNO!
POVOLENO JE POUZE SDÍLENÍ CELÝCH ČLÁNKŮ.
DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.
Pokud máte nějaké další fotografie, pohlednice, připomínky či doplňující informace k historickým faktům, neváhejte se ozvat. Rádi je doplníme a zveřejníme.
Kontakt : info@chmelnik.cz
Připravujeme
- Kdo a jak vedl továrnu Josefa Umlaufta po jeho smrti.
- Co se stalo s továrnou po druhé světové válce.
- Co napsal Josef Umlauft svým vnoučatům.
- Vzpomínková publikace Josefa Umlaufta.
