Nález mamuta ve Wilsdorfu u Bodenbachu.

(Franz Toula 1908)

Na podzim roku 1907 probíhaly ve Vilsnici (Wilsdorfu) na severu Čech rozsáhlé zemní práce při rozšiřování průmyslových budov doktora Alberta Redlicha. Pozemek se nacházel přibližně 0,5 km jižně od obce a jen 100 m od pravého břehu Labe, přímo vedle mírně vyvýšené železniční trati, která odtud směřovala na sever. Východně od výkopu stála cihelna, která v té době patřila Redlichovi. Výkop měl rozlohu asi 800 m², s kratší stranou sahající přibližně 24 m směrem k řece.

Právě zde narazili dělníci na první kosti, zpočátku rozptýlené v jižní a východní části výkopu. Nikdo tehdy netušil, že jde o pozůstatky jednoho z nejlépe dochovaných mamutů (Elephas primigenius Blumenbach), jaký byl na území severních Čech na počátku 20. století nalezen.

Dr. Albert Redlich nález okamžitě předal svému bratranci, stavebnímu inženýrovi Karlu Redlichovi, který veškerý materiál odeslal profesorovi Franzi Toulovi do Vídně. Když Karl Redlich zaslal další balík kostí, Toula si okamžitě uvědomil, že nejde o běžné izolované fragmenty. Množství, rozmanitost i stav kostí naznačovaly, že by mohlo jít o téměř kompletní kostru. Proto Toula vyslal do Vilsnice svého spolupracovníka, docenta Josefa Porscheho, aby lokalitu zdokumentoval přímo v terénu.

Materiál doručený do Vídně byl výjimečný. Obsahoval téměř celou dolní čelist se 4 zuby, rozsáhlé části lebky včetně horní čelisti, fragmenty jamek pro kly a také jeden kel rozlámaný na mnoho úlomků. K tomu přibyly obratle, části žeber a obě lopatky. Všechny kosti pocházely podle všeho z jednoho jedince. A přestože byly rozptýleny na poměrně velké ploše, nenesly znaky, že by je voda nebo lidská činnost výrazně přesunuly. Vše nasvědčovalo tomu, že mamut na místě skutečně uhynul a jeho tělo se postupně rozpadlo tam, kde leželo.

Na podzim téhož roku se pokračovalo ve výkopech. Byly nalezeny další zuby, kosti i druhý kel, rovněž rozlámaný, ale natolik zachovaný, že jej bylo možné téměř celý sestavit. Oba kly byly doplněny jen o chybějící vrcholky dřeňových částí. Mezi významné nálezy patřil také týlní hrb, který však již nešlo kompletně rekonstruovat, jednotlivé obratle, fragmenty žeber, polovina pánve a z končetin alespoň pravé lýtko.

Porsche ve své zprávě zdůraznil, že kosti byly uloženy v hloubce a rozložení, které odpovídá klidnému rozkladu těla na místě. To dělá z vilsnického mamuta nález mimořádné integrity — na rozdíl od mnoha jiných tehdejších objevů, které byly neúplné, přemístěné nebo jinak narušené.

Díky iniciativě Karla Redlicha se podařilo nález nejen zachránit, ale také přesně zdokumentovat. Vilsnický mamut se tak stal jedním z nejdůležitějších paleontologických objevů severních Čech začátku 20. století.

Z původně běžné stavební akce se stal nález, který svou úplností a dokumentací pronikl daleko za hranice regionu. Patří k nejvýznamnějším publikovaným mamutím objevům své doby a představuje vzácný okamžik, kdy se průmyslová činnost a vědecké bádání protnou tak, že výsledkem je objev trvalé hodnoty.

Galerie nálezu s popisem :

zdroj: ročenka Císařského geologického ústavu, 1908, sv.58, č.2. (F. Toula)