IMMENHEIM

ROZKLIKNĚTE MAPU – “zde se nacházíte”

JOSEF FRITSCHE

(lesní správce, později obchodník s kamením a především hostinský)

Josef Fritsche se narodil 11.4. 1867 do rodiny lesního správce Antona Fritsche v Tisé č.p. 279. Po otci se dal na stejnou dráhu a stal se rovněž lesním správcem. Ve třiadvaceti letech, přesněji 7.června 1890 se v Tisé oženil s Marii Hiebsch narozenou 28.9. 1870 ve Vilsnici. Odstěhovali se do Dolního žlebu č.p. 31 a o devět měsíců později se jim 14.3.1891 narodila první dcera Antonie Melanie Fritsche.

Bohužel po velice krátké době rodinu Fritsche zasáhla tragédie a 2.7. 1892 jim šestnáctiměsíční dcera Melanie zemřela. Byla pochována do rodinné hrobky na Rozběleském hřbitově.

Maria a Josef se po nějaké době odstěhovali do Prostředního Žlebu č.p. 62, kde se jim zhruba po třech letech 24.7.1895 narodil syn Oskar Fritsche. Tehdy se tříčlenná rodina opět stěhuje a to do Horního žlebu č.p. 15. Tam jim 31.7. 1897 přibil další člen rodiny a to Maria Bertha Fritsche.

---

HOSTINEC IMMENHEIM (VČELÍN)

Historie Immenheimu se začala psát počátkem 19. století. Přesněji tedy 30.1.1909, kdy tehdy dvaačtyřicetiletý lesní správce Josef Fritsche z Martiněvsi požádal obecní úřad o povolení ke stavbě hospodářské budovy.

Tři roky poté (1912), získal Fritsche i hostinskou koncesi. Spolu s hostinskou koncesí získal téhož roku ještě koncesi na “prodej nepřevařeného mléka z vlastní mlékárny”, tedy z chléva v přízemní budovy, který byl ale brzy zrušen a upraven na hostinskou místnost. Ihned zde začal zde prodávat vlastní mléko a med, produkovaný z velkého dřevěného včelína. Ten dal koneckonců i jméno celému podniku (Immenheim = Včelín).

Tím však podnikání už hostinského pána zdaleka neskončilo. O dva roky později, roku 1914 pro něho vyprojektoval chrochvický stavitel Fr.Riedel secesní letní pavilon tvořený dřevěnou kostrou vyplněnou hrázděním.

V roce 1919 (10.7.) se prodala jejich tehdy dvaadvacetiletá dcera Marie Bertha Fritsche za obchodníka s dřevem Benno Josefa Kreibicha z Vejprt a žili společně s rodiči na Immenheimu.

O tři měsíce později přesně 10.10. 1919 postihla rodinu další tragédie. Na srdeční selhání zemřel čtyřiadvacetiletý syn Oskar, který se v tu dobu živil jako montér v Želenicích. Rodina se jej rozhodla rovněž uložit do rodinné hrobky na hřbitově v Rozbělesích, jako jeho mladší sestru Melanii.

V té době se již podniku velmi dařilo a tak si mohl Fritsche následujícího roku (1920), dovolit postavit za hostincem ve svahu soukromou rodinnou hrobku podle plánu stavitele Riedela. Okresní politická správa omezila stavbu hrobky velkým množstvím podmínek a nařízení, takže stavebník musel spolupracovat s advokátem.

Krátce na to byli z Rozběleského hřbitova vyzvednuti jeho zesnulí potomci, dávno zesnulá dcera Melanie Fritsche (1891 – 1892) a tehdy čerstvě zesnulí syn Oscar Fritsche (1895 – 1919) a byli přeneseni do čerstvě postavené hrobky na Immenheimu.

Přestože byl Immenheim uprostřed lesa, byl oblíbený pro svou parkovou úpravu. Uprostřed travnaté plochy před hostincem byla původně jen kašna s vodotryskem a malý altánek, ale během 20. let zde nechal Josef Fritsche za jistě nemalého úsilí zřídil kolem objektu zajímavou botanickou zahradu a oživil ji i množstvím zvěře. Vznikla tu tedy i jakási zoologická zahrada, vlastně první ve městě Děčíně (ZOO na Pastýřské stěně vznikla až roku 1949). Těmto projektům musel také ustoupit starý včelín a stranou vznikl nový, patrový se zděným přízemím. Ten se zde dochoval až do dnešních dnů. Tyto velké změny, pochopitelně přilákali i nové zákazníky, takže bylo dokonce nutno hostinec znovu rozšířit a vybudovat zde i pivní sklep.

Fritsche se navíc rozhodl, že již velmi bohatý a prosperující podnik ještě více rozšíří a zadal v únoru roku 1929 firmě Hieke práci na projektu další budovy. Projekty si však nechal zhotovit hned dva. Nakonec se rozhodl pro zhruba šestibokou budovu (v podobě včelí plástve) s velkým sálem, kuchyní v patře, koupelnou a terasou. Stavba byla dokončena 13.9.1930 a získala č.p. 217.

Doba největšího rozkvětu však zanedlouho skončila. Podnik se totiž začal v průběhu 30. let potýkat s velkými finančními potížemi, které vyústili exekucí. V roce 1938 šel podnik na základě dluhů podmokelskému pivovaru do dražby a Fritsche byl nucen přenechat svou hostinskou koncesi pachtýři Hermannu Alfredu Hübelovi k hospodaření. Ten k němu téhož roku přistavěl koncertní pavilon šestiúhelníkového půdorysu, v podobě včelí plástve jako tomu bylo u č.p. 217. Zde pak probíhali koncerty. Hübel toho času již provozoval hostinec Wartburg, takže měl v tu chvíli pod palcem veškeré pohostinství na Chmelné hoře.

Roku 1941 byl načas Immenheim dokonce i uzavřen, jelikož byl Hermann Alfred Hübel povolán do Wermachtu a jeho manželka Anni se ze zdravotních důvodů nebyla o restaurační provoz nadále starat.

Roku 1943 se objevuje jeho poslední soukromý majitel K.H. Volling z Berlína, ten provedl na Immenheimu už jen drobné stavební úpravy a provozoval jej až do konce války.

Po roce 1945 zůstali objekty prázdné, až do roku 1950, kdy začalo probíhat jednání o tom, že v č.p. 217 bude zřízena politická škola KSČ. To se nakonec nestalo, protože náklady na opravu 5 let neobývané budovy by si vyžádali poměrně velké náklady. Celý objekt byl nakonec přidělen do správy lesním závodům. Ti jej zrekonstruovali a využívali až do konce 20.století. Poté byli domy včetně pozemků prodány soukromím vlastníkům.

Dnes v č.p. 217 žije již řadu let místní hajný . Místo je známé jako hájovna či obora

Druhý dům č.p. 153, který tu řadu let chátral, získal nedávno nové majitele. Ti toho času intenzivně pracují na jeho rekonstrukci a přestavují jej na rodinný domek.

A hrobka? Hrobka se rovněž dochovala do dnešních dnů. Bohužel i ona byla poničena a Oskar s Melanii nadobro zmizeli. No a z té trochy výzdoby co se dochovala, z té tu za nedlouho asi také nic nezbude..

GALERIE

STAHOVÁNÍ A ŠÍŘENÍ OBRÁZKŮ BEZ SOUHLASU AUTORA JE ZAKÁZÁNO!

POVOLENO JE POUZE SDÍLENÍ CELÝCH ČLÁNKŮ.

DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.

Pokud máte nějaké další fotografie, pohlednice, připomínky či doplňující informace k historickým faktům, neváhejte se ozvat. Rádi je doplníme a zveřejníme.

Kontakt : info@chmelnik.cz