Louka potřebuje péči
Péče o vzácnou přírodu neznamená nechat krajinu úplně bez zásahu. Právě naopak. Některá z nejcennějších lučních stanovišť by bez pravidelné, systematické a fyzicky náročné práce člověka během několika let začala zarůstat a jejich vzácné druhy by postupně mizely.
Názorným příkladem jsou orchideové louky v přírodní rezervaci Bohyňská lada. Při nedávné návštěvě jsme měli možnost sledovat průběh praktické péče o toto mimořádně cenné území. Petr Bauer ze Správy Národního parku České Švýcarsko se zde spolu s kolegy z AOPK ČR, přáteli a dobrovolníky věnuje péči o louky, které jsou domovem řady vzácných druhů rostlin.
A není to práce jednoduchá. Za krásou rozkvetlé orchidejové louky stojí hodiny sečení, hrabání, odnášení biomasy, vyřezávání náletových dřevin, opravy oplocení a další práce, které nejsou na první pohled vidět.
Bohyňská lada nejsou místem, které by bylo možné jednoduše ponechat přírodě bez zásahu. Vývoj takové louky by přirozeně směřoval k postupnému zarůstání vysokými travami, křovinami a následně dřevinami. Právě proto je pravidelná péče jedním ze základních předpokladů zachování zdejšího cenného lučního společenstva. Péče vychází ze schváleného plánu péče o přírodní rezervaci.
Jedním z nejcennějších obyvatel Bohyňských lad je vstavač kukačka. Tato ohrožená orchidej se dnes v celém Českém středohoří vyskytuje právě jen v této lokalitě. Spolu s ní se zde ale vyskytují i další vzácné a chráněné rostliny, např. :
Vstavač osmahlý, Prstnatec májový, Prstnatec Fuchsův, Pětiprstka žežulík, Vemeník dvoulistý, Kruštík bahenní, Hvozdík pyšný, Hadilka obecná, Lilie zlatohlávek a další.
Posekat nestačí
Základem péče je posečení lučního porostu. Samotným posečením však práce zdaleka nekončí.
Veškerá posečená tráva musí být důkladně shrabána a odvezena mimo lokalitu. Je to možná ta nejméně nápadná, ale zato velmi důležitá část celé práce.
Kdyby posečená hmota zůstávala na místě, postupně by se rozkládala a vracela živiny zpět do půdy. To by podporovalo bujný růst vysokých trav a dalších konkurenčně silných rostlin. Právě ty mohou postupně vytlačovat citlivější luční druhy.
Cílem je naopak udržovat zdejší prostředí chudší na živiny a s řídkým travním porostem, který vyhovuje vzácným rostlinám včetně orchidejí.
Důkladným shrabáním se zároveň odstraňuje vrstva staré tlející trávy – takzvaná stařina. Povrch půdy tak zůstává otevřenější a k rostlinám se dostává více světla.
Ochrana před zvěří
Divočáci vyhledávají vlhčí půdu a při hledání potravy ji rozrývají. Mohou přitom poškodit nejen samotný travní drn, ale také hlízy a kořenové části rostlin.
U vstavače kukačky, jehož populace je na lokalitě stále velmi cenná a zranitelná, může být takové rozrytí problémem.
Proto je součástí péče také kontrola ochranných prvků kolem nejcennějších částí rezervace. Pletiva a další zábrany je potřeba pravidelně kontrolovat, opravovat, napínat a podle potřeby doplňovat.
Zajímavé přitom je, že určité malé narušování půdy nemusí být pro přírodu vždy pouze škodlivé. Pro některé druhy rostlin může být dokonce přínosné. Problém nastává především při plošném rozrývání nejcennějších míst a v situaci, kdy je populace vzácných rostlin malá.
Když se louka neudržuje
Každá taková louka má v našich podmínkách přirozenou tendenci postupně zarůstat.
Bez pravidelné péče či pastvy, by se začaly prosazovat náletové dřeviny. Z otevřené prosluněné louky by se postupně stávala křovinatá plocha a později les.
Proto se při údržbě pravidelně odstraňují náletové dřeviny a prosvětlují se také okraje lučních ploch.
Odstranění náletů zároveň umožňuje proniknout na louku většímu množství slunečního záření. A právě dostatek světla je pro mnoho zdejších vzácných lučních rostlin zásadní.
Vstavač kukačka
Výsledky této péče jsou dobře patrné také na populaci vstavače kukačky.
Jeho početnost na Bohyňských ladech v minulosti výrazně kolísala. V letech 2003 až 2008 zde botanici zaznamenali v některých letech dokonce až kolem 600 kvetoucích rostlin. Později však došlo k výraznému ústupu a v letech 2017-2018 byla situace velmi kritická.
Pravidelná a intenzivnější péče začala přinášet výsledky. V roce 2021 bylo zaznamenáno 82 kvetoucích rostlin a v roce 2025 AOPK uváděla přibližně 100 rostlin. Tato čísla samozřejmě nejsou každý rok stejná. Počet kvetoucích rostlin ovlivňuje počasí, průběh sezóny i další faktory. Přesto je návrat populace k desítkám až přibližně stovce kvetoucích exemplářů velmi pozitivním výsledkem.
A právě zde je možná nejlépe vidět, proč má pravidelná péče o podobná místa takový význam. Když se na jaře procházíme rozkvetlou loukou a obdivujeme několik desítek nebo třeba stovku vzácných orchidejí, většinou už nevidíme práci, která tomu předcházela. Právě tato nenápadná a fyzicky náročná práce však rozhoduje o tom, zda podobná louka zůstane živou součástí naší krajiny i pro další generace.
Díky tomu máme pod Chmelníkem místo, které je nejen krásné, ale především mimořádně cenné.
Autor / Chmelník.cz
