V sobotu 2. května 2026 se na konečné zastávce v Děčíně-Chrochvicích sešla parta turistů k společné vycházce kolem vrchu Chmelník (508 m.n.m.). Celkem 22 účastníků a jeden čtyřnohý přítel vyrazilo krátce po deváté hodině ranní po žluté turistické značce na Chmelník.
Ozvěny zaniklých hostinců
První zastavení patřilo bývalému hostinci Wartburg, kde jsme si připomněli historii tohoto tehdy společensky významného místa. Cesta nás následně vedla k wildparku a bývalému hostinci Immenheim. Zde jsme shodou okolností zastihli doma místního hajného, pana Františka Pažouta z Lesního úřadu Děčín. Naše krátké setkání se neslo v duchu přátelské debaty, během níž pan hajný ochotně odpověděl na několik zvídavých dotazů z řad turistů. Závěrem jsme si povyprávěli o pestré historii tohoto, kdysi turisty vyhledávaného místa.
Přírodní hrozby i životodárné tůně
Dalším klíčovým bodem stezky byla zastávka „Sesuv 1914“. Nad historickými fotografiemi jsme přímo v terénu zkoumali jizvy, které zde ničivý sesuv zanechal, a probrali jsme i možné důsledky navrhovaného dopravního přivaděče, který by mohl tuto geologicky nestabilní oblast v budoucnu ovlivnit. Po náročnějším stoupání přišlo vhod odpočinkové místo ” U tůní ” pod Chmelníkem. Tato lokalita je jedním z mála zdrojů vody pro divokou zvěř v celém okolí. Krátká pauza u vodní hladiny nabídla čas na ztišení i pozorování krajiny, kterou po celou dobu bedlivým okem dokumentoval vynikající fotograf a člen klubu Karel Veselý.
Botanický unikát v Bohyňských ladech
Vrcholem botanické části výpravy byla návštěva přírodní rezervace Bohyňská lada. Skupina zde měla to štěstí zastihnout rozkvetlé vstavače kukačky. Tato orchidej je v rámci celého Českého středohoří skutečným unikátem, neboť právě zdejší lada jsou jedinou lokalitou v tomto pohoří, kde se vyskytuje. Na místě jsme hovořili o významu těchto chráněných území a o tom, jak zásadně se proměnila česká krajina i způsob hospodaření na ní.
Zapomenutá rezidence
Závěrečná etapa putování nás zavedla přes pastviny do Chmelnice, kde se nachází bývalá rezidence Josefa Umlaufta, známá jako Freidenkerheim (domov volnomyšlenkářů). Prohlídka fotografií rezidence, starých více než sto let, byla pro mnohé zajímavým zpestřením.
Účastníci se zájmem sledovali, jak se toto místo během let proměnilo a jak se na jeho vzhledu podepsal zub času. Návštěva Freidenkerheimu byla posledním zastavením naší botanicko-historické vycházky.
Putování jsme zakončili návratem do Chrochvic, kde proběhlo společné rozloučení. Celá trasa o délce 8 km nám zabrala přibližně pět hodin.
”Spojení historie, vzácné flóry a věcné debaty se ukázalo jako ideální způsob, jak si znovu připomenout, že Chmelník je místem, které si zaslouží naši pozornost i ochranu.“
Galerie
